Koupila všechny její květiny — a po letech splatila dávný dluh laskavosti…

Každé odpoledne stála třináctiletá Klára před malým nádražím a prodávala květiny. Peníze nosila domů mamince, která po dlouhé nemoci nemohla pracovat tolik jako dřív.
Toho dne foukal studený vítr a lidé kolem ní jen spěchali. Když se začalo stmívat, Kláře zbývalo ještě dvanáct kytic.
U jejího stolku se zastavila elegantně oblečená žena jménem Anna. Chvíli se na dívku tiše dívala, jako by před sebou neviděla ji, ale vlastní minulost.
Když bylo Anně stejně jako Kláře, také prodávala květiny na ulici. Její rodina tehdy neměla téměř nic a každý prodaný svazek znamenal teplou večeři.
Jednoho večera u ní zastavil neznámý muž a koupil všechny zbývající květiny.
Anna se ho překvapeně zeptala:
— Co budete dělat s tolika kyticemi?
Muž se usmál.
— Rozdám je lidem, kteří dnes potřebují důvod k úsměvu. Až se ti jednou bude dařit lépe, udělej totéž pro někoho dalšího.
Anna na jeho slova nikdy nezapomněla.
Roky plynuly. Vystudovala, našla si dobrou práci a později otevřela vlastní květinářství. Přestože si na svůj dávný slib často vzpomněla, nikdy nenašla správný okamžik, aby ho splnila.
Až do tohoto večera.
— Kolik kytic ti ještě zbývá? — zeptala se Kláry.
— Dvanáct.
— Vezmu si všechny.
Klára nevěřila vlastním uším.
— Opravdu všechny? Ale co s nimi budete dělat?
Anna zaplatila a vzala květiny do náruče.
— Připomenu několika lidem, že na ně někdo myslí.
Jednu kytici darovala osamělé starší paní na lavičce. Další unavené zdravotní sestře, která právě končila směnu. Květiny dostal i řidič autobusu, uklízečka na nádraží a mladý muž, který smutně seděl u telefonu.
S každou darovanou kyticí se něčí tvář rozzářila.
Když Anně zůstala poslední, vrátila se ke Kláře a podala jí ji.
— Tahle je pro tebe.
— Ale vždyť jste ji koupila ode mě.
— Právě proto. Celý den rozdáváš lidem krásu. Zasloužíš si také jednu pro sebe.
Klára přitiskla květiny k hrudi a do očí se jí nahrnuly slzy.
Anna se k ní naklonila a tiše řekla:
— Až jednou vyrosteš a budeš mít možnost někomu pomoci, vzpomeň si na dnešní den.
Klára přikývla.
Anna odcházela s pocitem, že konečně splatila dluh, který v sobě nosila celé roky.
Dobrý skutek, který kdysi změnil její život, právě pokračoval dál.